FIRST FEW DAYS

Přidávám taky pár fotek z několika prvních dní tady. Řekla bych, že jsem si zvykla celkem rychle a to i díky rodině, která se snažila mi ukázat co nejvíc a využít poslední dny prázdnin, co to šlo. Poprvé jsem byla na psí soutěži, rybařila, nebo se třeba jen procházela v lese s jedním ze 7 (ano, sedmi) psů, které máme. Taky jsem si zvykala na saunu a koupání v jezeře, které bylo na můj vkus studené, ale byla jsem poučena, že mám počkat ze dva měsíce (měli pravdu, tenkrát byla voda kafíčko v porovnání s nynější situací). Vyfotila jsem nespočet snímků západů slunce, protože ty Finsko zvládá na 1. Taky jsem vyzkoušela paddleboarding, který byl (kupodivu) jednodušší, než jsem si myslela.  A taky jsme si naplánovali malý sraz v Tampere s pár výměnnými studenty.

Lyyti, Elli, Musti

Žití uprostřed ničeho
Living in the middle of nowhere

Výhled ze sauny
The view from sauna

Paddleboarding

CZ,MX,DE,HU

Co jsem říkala o těch západech slunce...?
I told you, Finland can do this 

A další...
And another one..

Hostségra Elsa a vítěz Elli
Hostsis Elsa and the winner Elli

Rybář Klára
Klara the fisherman

KYLMÄPIHLAJA

Toho dne bylo slunečno a na finské poměry docela teplo, léto to ještě nevzdalo. (to tak o dva týdny později) Vydaly jsme se s mojí hostségrou a hostmamkou na výlet na ostrov s majákem, Autem jsme dorazily do Raumy, která má mimochodem nevelké krásné historické centrum, zvané "old Rauma", které je plné tradičních domků, obchůdků a pokud se tam někdy dostanete, určitě si zajděte na trh na kávu a tradiční "munkki", což je něco strašně dobrého a podobného našim koblihám. V přístavu si koupily lístky na loď a poté už byly připravené vyrazit. Nutno říct, že jsme trochu podcenily počasí, které bylo sice krásné, ale na otevřeném moři bylo větrno. Na ostrově jsme vystoupily z lodi a i když nejsem nějaký šílený milovník přírody, to místo mi učarovalo. Mezi rozpraskanými kameny se prodíraly nízké keříky a jediný stín poskytovaly keře rakytníku. Velmi milá paní průvodkyně mi nabídla, že mě může provést po ostrově a popovídat o něm v angličtině, za což jsem byla velmi vděčná, protože jsem se dozvěděla mnoho zajímavých faktů a informací. Třeba jako, že maják nyní slouží jako hotel, kde se můžete ubytovat, že se ostrov pomalinku zvětšuje a že v kapli majáku můžete mít i svatbu. Na vyhlídku majáku si musíte vyšlápnout "pár" schodů, výtah tam není, ale dech beroucí výhled vám bude dostatečnou odměnou, věřte mi. 

Výhled z vrcholu majáku
The view was worth the stair climbing

ANJALA CAMP

Jak jsem slíbila, dalším příspěvkem bude report z post-arrival campu v Anjala. Bohužel, zpoždění, nebo dokonce odložení letů způsobilo, že jsme na camp dorazili ve třech různých skupinkách. Což ale nakonec vůbec nevadilo, protože pořádné seznamování začalo až druhý den ráno. Nejtěžší bylo, zapamatovat si jméno, obličej a zemi jste většinou trefili. Tři dny plné vstřebávání neskutečného množství informací, smíchu, pokusů o finštinu a učení se nadávek z cizích zemí. Každý večer jsme si vyšetřili chvilku a v "obýváku" naší chatky napsali pár řádků do deníků. Upřímně mě překvapilo, kolik lidí si plánuje psát deník. Taky jsme zkoušeli typická finská jídla, hry a strávili hodiny povídáním si o Finsku a rozdílnostech. Troufám si říct, že i přes nadšení ze setkání se poprvé s hostitelskými rodinami bylo loučení s ostatními výměnnými studenty těžké. Naprosto NEfinské loučení plné objímání nebylo výjimkou. Protože pocit, když mluvíte s někým, kdo vám 100% rozumí je jeden z nejlepších. Naštěstí se, díky akcím a výletům YFU, uvidíme několikrát za celý rok.

PREPARE YOUR PASSPORTS PLEASE...

Ahoj, tenhle článek bude popisovat můj let do Finska, který byl mimochodem můj úplně první. Začnu chvílí, kdy jsem se na letišti v Praze potkala s Katkou, druhou výměnnou studentkou mířící do Finska, protože vstávání ve 4 ráno a tříhodinová cesta nejsou ta nejzajímavější témata. Plná nervozity (protože jsem ještě nikdy neletěla) nadšení a no, přiznám to, smutku, jsem strávila nejdelší dvě hodiny v mém životě, když jsem čekala na odbavení. Za dvě hodiny jsem stihla asi 4x panikařit a říkat, že do toho letadla nenastoupím a klidně pojedu autobusem a poplavím se lodí (jasně, Kláro), sníst první jídlo za poslední dva dny a několikrát zkontrolovat, jestli mám opravdu pas a všechny dokumenty (i když jsem je měla pokaždé, co kdyby náhodou, žejo). Vyfotily se poslední fotky před odletem a já, mé příruční zavazadlo a můj sob (od nejlepších kamarádek, nemohl zůstat doma) jsme byli přichystaní k letištní kontrole. Nutno říct, že můj sob schytal spoustu zvláštních pohledů. Naše letadlo mělo zpoždění, asi tak 30 minut, ale vzhledem k tomu, jak nervózní jsem byla, mi to ani nepřišlo. Katka mi naštěstí dělala společnost a rozptylovala mě. A potom už jsme nastupovaly do letadla a já s úlevou sedla na své místo (u okýnka,samozřejmě). Moje úleva trvala jen do chvíle, než jsem zjistila, že mám sluchátka, čtečku, i knížku jsem nechala v příručním zavazadle, které už bylo v úložném prostoru a jelikož mí spolusedící už byli na svých místech, neměla jsem se k věcem jak dostat. Takže jsem můj let strávila zíráním z okýnka, žmouláním plyšového soba a odposloucháváním konverzací dvou malých holčiček (mimochodem, duchaplnější rozhovory jsem dlouho neslyšela a myslím, že nikdo si turbulence neužil víc než ony. S křikem "Ještěěě, ještěěě!" pobavily celou část letadla, která jim rozuměla). Musím říct, že vzlétání je mnohem příjemnější než přistávání a navíc to 20 minutové čekání, než jsme konečně mohli vystoupit. Poté přišlo na řadu čekání na kufr. Můj byl jeden z posledních, samozřejmě.  Nějakým zázrakem jsme se s Katkou dostaly k východu, kde už na nás čekali dobrovolníci finského YFU a další studenti. Dostali jsme svačinu, naložili nás do autobusu a vydali se na cestu na PAC, neboli post arrival camp. Ale o tom zase příště. :) 

"lehce" nervózní Klára, její sob a rok sbalený ve dvou kufrech
"a bit" nervous Klára, her elk and a year packed in two suitcases

klasická fotka
the picture every basic bitch needs to have

výhled z okýnka, na který bych vydržela koukat i dýl ,než dvě hodiny
the view from the window was incredible

na letiště nás přišel vyprovodit Pavel z YFUCZ
Pavel from YFUCZ came to say the last goodbye

připraveni na cestu
ready to go

BEFORE

Ahoj, ještě jednou Vás vítám na mém blogu. S "malým" zpožděním postuju historicky první článek, který bude pouze z fotografií a trochu vám přiblíží, jaké byly mé poslední týdny před samotným odjezdem na výměnu. Vidíme se u dalšího postu, zatím ahoj!

Hello, welcome on my blog. With a "little" delay, here is my historicaly first blogpost, which is made only from photos and it will show you my last weeks in Czech Republic. See you soon!

Nekonečné vyplňování mého FileFlow profilu.
Neverending filling in my FileFlow profile,

Můj první Majáles.
My first Majáles (music festival)

Dobrovolničení na Zlin Film Festivalu.
Volunteering on Zlin Film Fest.

PDO, kde jsem potkala ostatní outboundy.
PDO, where i´ve met other outbounds.

Tak kam to bude?¨
So... Where are you going?

Poslední výlet se třídou.
The last trip with my class.

 

Loučení se s rodným městem...
Saying goodbye to my town...

 

... nejlepšími kamarádkámi...
... best friends...

 

... a rodinou.
... and to my family.