pondělí 27. února 2017

WANHAT 2017

Po delší době Vás zase vítám na svém blogu. Dnes bych Vám ráda popsala den, kdy jsme měly možnost vypadat a cítit se jako princezny. A tím dnem byl 17. únor. Wanhat day. Pro finské teenagery jeden z nejdůležitějších dní na střední škole. A co to vlastně ten wanhat je? Pojďme se podívat, jakou definici nám nabízí teta Wiki. "Vanhojen tanssit, neboli Wanhat je formální školní ples, který probíhá ve finských středních školách v průběhu druhého ročníku. Jde o oslavu, kdy se ze studentů druhého ročníku stávají senioři školy. (Finská střední škola je na tři roky, pozn) Součástí je slavností večeře, často velmi formální." Tak a tady máte oficiální popis.
 Taneční kurzy jsou součástí školní výuky a pokud se zúčastníte, získáte kredit ve škole. (něco jako volitelný předmět u nás) S tréninky jsme začali někdy v říjnu a musím říct, že to bylo velmi příhodné, protože naučit se, zapamatovat si a zatančit ve správném pořadí 22 tanců není jen tak. Vy byste mohli namítnout, že mám přece za sebou taneční kurzy z ČR a tak to pro mě musela být hračka. Nenechte se zmást, finské taneční nemají s našimi pranic společného. (jak zmršili polku tu snad ani nebudu rozepisovat, neb se ve mně probouzí vlastenecké pocity) Tance se občas zdály až směšné, ovšem legrace při jejich učení jsme si užili požehnaně.
 Nakonec jsem velmi ráda, že jsem se nechala hostsetrou přesvědčit a této události se zúčastnila. Užila jsem si spoustu legrace, poznala nové lidi ze školy a víte jak, slečna nikdy neodmítne den, kdy se může nechat profesionálně učesat, strávit hodinu s makeupem a obléknout si šaty, které se třpytí a když se otočí dokola, má to "ten" efekt. Večer jsme se všichni, ač řádně unavení, s bolavýma nohama, makeupem už dávno ne perfektním a rozcuchanými vlasy sešli na afterpárty a celý slavnostní den řádně zakončili. Druhý den jsme se ovšem se ségrou musely zmátořit, sbalit a vydat se na 14 hodinovou cestu na dovolenou do Laponska, o které ale zase příště. Tak se zatím mějte hezky, Klára :)


Hey, after a bit longer period of time (sure, "longer") welcome on my blog again. Today I would like to talk about our princess day. The D day was the 17th February and it´s called Wanhat in Finland.  One of the most important days for finnish students when they´re still studying high school. And what it actually is? Let´have at Wiki paige about Wanhat. "Wanhat is a formal prom held in Finnish upper secondary schools during the second year. It´s a celebration when second graders become the seniors of the school. After the dance,students attend a very fancy dinner." So this is the official definition. We danced 22 dances and even though it was a bit difficult to learn them, dance them correctly and remember the order, we made it. I´m not gonna talk about how they ruined polka, cause it´s a national dance in my country and i guess czech people wouldn´t be happy if they´d see how they dance it here. Some dances seemed really funny and comic to me, but i´ve enjoyed dancing them.
In the end I was really glad I´ve let my hostsis convince me to be a part of this. I´ve had fun, i´ve met new people from my school and you know. A girl will never say no to day full of pretty hair, fancy makeup and big dress.  We ended up the day with great afterparty, even though people were tired and not as pretty as during the day. We had to wake up early with my hostsis and pack for a holiday in Lapland, but more about that next time. Thanks for the time you´ve spent reading this. Have a níce day, Klara :)




pátek 6. ledna 2017

#whathappensintallinnstaysintallinn


Ahoj, ahoj, dneska bych vám ráda popsala jeden z nejlepších zážitků z mé výměny (a to, že to říkám skoro vždycky tu skvělost nijak nezmenšuje!!!). A to výlet do hlavního města Estonska, Tallinnu, který byl pořádán finským YFU s malou pomocí YFU estonského. Jelikož jsme "startovali" v Helsinkách, dohodla jsem se s Amy (Německo), že u nich strávím noc a poté společně pojedeme na místo srazu. Večer strávený u Amy byl skvělý, společně jsme uvařily večeři ( ŘÍZKY!), saunovaly a povídaly si... (s ostatními výměnnými si máte vždycky co říct a co probrat) Ráno jsme se po vydatné snídani sbalily a vydaly se do centra Helsinek, kde jsme měli sraz. Po společném objímání (skoro povinnost) se naše skupina vydala pěšky do přístavu. A jakým tempem. Pokud jste ještě nikdy nikam nešli s Finem/Finkou, nešli jste rychle. Věřte mi. Bylo nám vysvětleno, že až bude -20°C, pochopíme, proč chodí tak rychle. (teď už chápeme)

Když jsme udýchaní dorazili do přístavu, nastalo další kolo objímání a vítání, protože tam již čekala druhá skupina. Taky jsem po třech měsících viděla Berušku, (Ema, Slovensko), kterou jsem naposledy viděla na popříjezdové orientation. Nalodili jsme se na trajekt, prošli všechny obchody a začaly nekonečné rozhovory a povídání. Po příjezdu do Tallinnu jsme šli na hotel, kde jsme rozhořčeně zjistili, že si nemůžeme vybrat s kým budeme sdílet pokoj (ehmmm, promiňte..?!), ubytovali se a vyrazili do staré části města, která je opravdu nádherná. Estonské YFU si pro nás připravilo pár aktivit, tour de Tallinn a spoustu dalšího. Když jsme se večer celí promrzlí sešli v restauraci, kde jsme měli společnou večeři, litovala jsem ostatní hosty, protože 50 výměnných na jednom místě je prostě zlo (:D)

Poté jsme se za doprovodu mexických odrhovaček (protože Mexičani nezavřou pusu ani na minutu) vrátili do hotelu a bylo nám dáno volno (relativní pojem). Byli jsme požádáni, abychom byli co nejtišejší (haha), zůstali na svých pokojích nebo v hale (HAHAHA) a šli spát brzo, protože druhý den byl plný plánů (HAHAHAHA, try again). V kolik přesně jsme šli spát si nepamatuju, ale znáte ten pocit, když jste tak hrozně unavení, že vám všechno připadá hrozně vtipné a vlastně už ani unavení nejste? (řekla bych, že tak nějak působí drogy...) 

Snad vám nemusím popisovat, jak jsme ráno vypadali. (někteří členové skupiny se na snídani doploužili v pyžamu, s kruhy pod očima, nepříjemně se kolem sebe rozhlíželi a jejich první cesta vedla ke kávě černější než podzimní večery ve Finsku) Když jsme se, posílení snídaní a několika hrnky kávy, vydali znovu do města, náš plán byl jasný. Kavárny, photoshooting a jídlo. (#instaworthit) Nafotily jsme s holkama neskutečné množství fotek, které si i teď občas prohlížím a vzpomínám, jak nás bolelo břicho od smíchu. (a taky od těch dortíků, palačinek a toustů, čuňátka)
Na cestě zpět do Helsinek jsme měli objednaný bufet, takže jsme se ještě jednou přecpali a užívali si poslední společné chvilky. V přístavu v Helsinkách jsme byli jak vystřižení z tragikomediálního filmu, došlo i na slzičky a sliby. (a objímání, hodně objímání) Poté, co jsme se dostatečně pomačkali, vyfotili poslední selfies a rodičům se povedlo nás konečně dostat od sebe, vydali jsme se každý na cestu domů. My jsme s Michelle usly v autě během asi 15 minut, dalo by se říct, že nás víkend vyčerpal. (no neříkej) Tento výlet se stal jedním z nejvetších highlightů mé výměny a jsem moc vděčná, že jsem se ho mohla zůčastnit.
P.S. Bylo neskutečně těžké vybrat pouze rozumné množství fotek, nejradši bych sem napráskala všechno... Ale tím vás trápit nebudu, nebojte. 



We are not ashamed
My se nestydíme

Love you guys
You can tell I´m being extremely curious

Beruška

The way back, doesn´t really need a caption, does it...?
Cesta zpět. Tohle nepotřebuje popisek, nebo..?