Ahoj, ahoj, dneska bych vám ráda popsala jeden z nejlepších zážitků z mé výměny (a to, že to říkám skoro vždycky tu skvělost nijak nezmenšuje!!!). A to výlet do hlavního města Estonska, Tallinnu, který byl pořádán finským YFU s malou pomocí YFU estonského. Jelikož jsme "startovali" v Helsinkách, dohodla jsem se s Amy (Německo), že u nich strávím noc a poté společně pojedeme na místo srazu. Večer strávený u Amy byl skvělý, společně jsme uvařily večeři ( ŘÍZKY!), saunovaly a povídaly si... (s ostatními výměnnými si máte vždycky co říct a co probrat) Ráno jsme se po vydatné snídani sbalily a vydaly se do centra Helsinek, kde jsme měli sraz. Po společném objímání (skoro povinnost) se naše skupina vydala pěšky do přístavu. A jakým tempem. Pokud jste ještě nikdy nikam nešli s Finem/Finkou, nešli jste rychle. Věřte mi. Bylo nám vysvětleno, že až bude -20°C, pochopíme, proč chodí tak rychle. (teď už chápeme)
Když jsme udýchaní dorazili do přístavu, nastalo další kolo objímání a vítání, protože tam již čekala druhá skupina. Taky jsem po třech měsících viděla Berušku, (Ema, Slovensko), kterou jsem naposledy viděla na popříjezdové orientation. Nalodili jsme se na trajekt, prošli všechny obchody a začaly nekonečné rozhovory a povídání. Po příjezdu do Tallinnu jsme šli na hotel, kde jsme rozhořčeně zjistili, že si nemůžeme vybrat s kým budeme sdílet pokoj (ehmmm, promiňte..?!), ubytovali se a vyrazili do staré části města, která je opravdu nádherná. Estonské YFU si pro nás připravilo pár aktivit, tour de Tallinn a spoustu dalšího. Když jsme se večer celí promrzlí sešli v restauraci, kde jsme měli společnou večeři, litovala jsem ostatní hosty, protože 50 výměnných na jednom místě je prostě zlo (:D)
Poté jsme se za doprovodu mexických odrhovaček (protože Mexičani nezavřou pusu ani na minutu) vrátili do hotelu a bylo nám dáno volno (relativní pojem). Byli jsme požádáni, abychom byli co nejtišejší (haha), zůstali na svých pokojích nebo v hale (HAHAHA) a šli spát brzo, protože druhý den byl plný plánů (HAHAHAHA, try again). V kolik přesně jsme šli spát si nepamatuju, ale znáte ten pocit, když jste tak hrozně unavení, že vám všechno připadá hrozně vtipné a vlastně už ani unavení nejste? (řekla bych, že tak nějak působí drogy...)
Snad vám nemusím popisovat, jak jsme ráno vypadali. (někteří členové skupiny se na snídani doploužili v pyžamu, s kruhy pod očima, nepříjemně se kolem sebe rozhlíželi a jejich první cesta vedla ke kávě černější než podzimní večery ve Finsku) Když jsme se, posílení snídaní a několika hrnky kávy, vydali znovu do města, náš plán byl jasný. Kavárny, photoshooting a jídlo. (#instaworthit) Nafotily jsme s holkama neskutečné množství fotek, které si i teď občas prohlížím a vzpomínám, jak nás bolelo břicho od smíchu. (a taky od těch dortíků, palačinek a toustů, čuňátka)
Na cestě zpět do Helsinek jsme měli objednaný bufet, takže jsme se ještě jednou přecpali a užívali si poslední společné chvilky. V přístavu v Helsinkách jsme byli jak vystřižení z tragikomediálního filmu, došlo i na slzičky a sliby. (a objímání, hodně objímání) Poté, co jsme se dostatečně pomačkali, vyfotili poslední selfies a rodičům se povedlo nás konečně dostat od sebe, vydali jsme se každý na cestu domů. My jsme s Michelle usly v autě během asi 15 minut, dalo by se říct, že nás víkend vyčerpal. (no neříkej) Tento výlet se stal jedním z nejvetších highlightů mé výměny a jsem moc vděčná, že jsem se ho mohla zůčastnit.
P.S. Bylo neskutečně těžké vybrat pouze rozumné množství fotek, nejradši bych sem napráskala všechno... Ale tím vás trápit nebudu, nebojte.
 |
 |
| We are not ashamed My se nestydíme |
 |
| Love you guys |
 |
| You can tell I´m being extremely curious |
 |
| Beruška |
 |
| The way back, doesn´t really need a caption, does it...? Cesta zpět. Tohle nepotřebuje popisek, nebo..? |
